vše o andulkách
Andulka Vlnkovaná
Původ: Austrálie
Výška: Kolem 15-ti cm
Barva: Podle druhu andulky
Chov: Vhodný i pro začínající chovatele i do malé klece
Andulka vlnkovaná (dříve papoušek vlnkovaný) se u nás těší velké oblibě coby domácí mazlíček. Avšak ve své domovině, v Austrálii, je pro tamní lidi „obyčejným“ ptákem, kteří jeho zpěv přejdou téměř bez povšimnutí.
Andulky jsou v přírodě vždy zeleně zbarvené. U protinožců je můžeme najít skoro všude. Výjimkou jsou vlhčí pobřežní oblasti na jihu, východě a severu Austrálie. Výskyt těchto papoušků je závislý i na přírodních podmínkách. Například vnitrozemí Austrálie je velice suché a horké převážnou část roku, za vodou i potravou jsou pak ptáci nuceni cestovat, proto andulky i jiné papoušky v této oblasti skoro vůbec nenajdeme. Pokud však na těchto suchých místech zaprší a zem se začne zelenat, vykvétají stromy a různé trávy, přilétají i ptáci. Jejich cílem je snést vejce a vyvést na svět mláďata, když jsou pro ně právě zmíněné příznivé podmínky. Byliny plodí semena, rojí se hmyz, a tudíž pro své potomky naleznou snáze potravu.
Andulky mají hnízdní cyklus poměrně krátký, mláďata se líhnou už po 18 dnech. Svůj „domov“ opouštějí po jednom měsíci.
Andulky mohou žít i na místech, kde naleznou potravu, avšak chybí v nich dostatek vody. Voda je jim dopřána v podobě napajedel budovaných na pastvinách pro ovce a další hospodářská zvířata.
Když skončí hnízdní sezóna, létají andulky v hejnech za potravou, proto se mohou dostat daleko od svých pravidelných hnízdišť. Domorodci tak často mohou obdivovat hejna andulek, jež zakrývají doslova celou oblohu.
Kde andulky žijí? Skoro jako všichni papoušci hnízdí i andulky v dutinách kmenů, větví ap. Ale nepohrdnou ani dutinou pod střechou na lidských stavbách či ptačí budkou.
Samička snáší tři až dvanáct vajec na dno do dutin. Přibývají vždy každý druhý den. Sedí na nich sama a dutinu opustí jen proto, aby se vyprázdnila. Sameček je stále na blízku a stará se o potravu.
Mláďata se líhnou postupně a může být mezi nimi i větší věkový rozdíl. V prvních dnech probíhá krmení tak, že mláďata leží na zádech a samička jim dává potravu rovnou do zobáčku. Potravou je kašovitá hmota tvořena převážně natrávenými semíneky. Při krmení se samička musí obrnit opravdu velkou trpělivostí, neboť ptáčata mají tak malé zobáčky, že trefit se do nich je doslova uměním.
Z nemohoucích a holých mláďat se brzy stávají zelenaví „ježci“ s rostoucími pery v toulcích. První peří se pak podobá dospělým, ale mají vlnkované čelo a tmavé oči.
Po opuštění dutiny se musí mláďata sama naučit hledat potravu. V prvních dvou týdnech jim pomáhá samec, který se má co otáčet, neboť jeho samička už sedí na dalších vajíčkách.
Avšak mladé andulky se brzy naučí o sebe postarat a přidávají se k hejnu jiných mladých andulek a do své rodné dutiny už se nikdy nevrátí.